Vietnam pro Vás už nějakou dobu chystáme. Po Bali, Srí Lance a Thajsku je pro nás už delší dobu na našem bucket listu a proto jsme se rozhodli část této krásné země prozkoumat ještě před tím, než pobyt s jógou vypíšeme.

Cestu jsme naplánovali nakonec března a to společně se skupinkou lektorky Petry Pikkelové.

Začátek pobytu byl na organizaci každého z nás, někdo letěl do Hanoje již několik dní před začátkem pobytu, aby si užil food tours, projel si rikšou známé uličky nebo prozkoumal místní tržiště.

Já jsem z Prahy odlétala 22. 3. s mými oblíbenými Qatar Airways a do Hanoje jsem doletěla druhý den. Na průzkum centra jsem měla pouze odpoledne a večer, déle bych ale po dlouhém letu stejně nevydržela. Po výstupu z letadla mne vítal už známý vlhký teplý vzduch, panorama města bylo dnes ve smogu zahaleno jen lehce a tak jsem si po cestě z letiště do hotelu alespoň trochu užívala výhledy z okna.

Z hotelu to bylo jen pár minutek na rušnou nákupní ulici Hang Dao, která se večer zaplní stánky s jídlem všech chutí.

Hlučnou procházkou, kdy neustále uskakujete projíždějícím skútrům nebo skútry obcházíte zaparkované na chodníku jsem došla k náměstí Dong Kinh Nghia Thuc, kde zrovna probíhalo karaoke vystoupení (která jsou mimochodem po celém Vietnamu velice oblíbená :)). V restauraci s výhledem na chrám Hồ Hoàn Kiếm (chrám navráceného meče), který obklopuje stejnojmenné jezero, jsem si dala první jarní závitky. Z pevniny se pak můžete vydat po červeném mostě, který je večer krásně nasvícen, k dalšímu chrámu – Đền Ngọc Sơn (Temple of Jade Mountain).

Nedaleko tohoto chrámu se nachází také loutkové divadlo Thang Long, které je na seznamu navštívených míst většiny turistů z Hanoje. Nejznámějším místem v Hanoji je však bezpochyby úzká ulička, skrze kterou několikrát denně projíždí vlak. Do doby, než všichni začnou pokřikovat, že jede vlak byste si možná ani nevšimli, že tu koleje vedou. Ulička je zaplněna sušícím se prádlem, na kolejích posedávají místní prodejci a turisté fotí nespočet selfies. I když vlak zpomalí, i tak jeho průjezd budí respekt, zvlášť když vás od něj mezi zdí domů dělí jen několik centimetrů. Jen co však vlak projede, vše se ihned vrátí do starých kolejí (jak trefné :)) a koleje jsou zase zaplněné lidmi. Tuto uličku můžete najít ve staré čtvrti Hanoje – mezi Le Duan a Kham Tien. Víc jsem toho bohužel za pár hodin zde nestihla navštívit.

Druhý den ráno se celá jógová skupinka opět sešla na letišti a čekal nás vnitrostátní přelet z Hanoje do Hue. I když jsme měli chvilku zpoždění, let byl hladký a trval zhruba hodinu.

Na letišti už na nás čekal transfer do resortu. Byli jsme královsky přivítáni, i když nás hned po příjezdu zastihl pořádný slejvák.

Přiťukli jsme si welcome drinkem (mango juice z nejzralejšího manga, jaké jsem doposud ochutnala) a protože naše pokoje již byly připravené, naskočili jsme na golfová vozítka, která nás provezla po resortu a vyložila až u dveří našich pokojů. Celý areál od recepce k restauraci a dál k vilkám se rozprostírá podél krásné zátoky a výhled na ni si můžete užívat z každého pokoje. Vzdálenosti mezi pokoji a recepcí nebo restaurací jsme mohli hravě zdolávat na kolách, která byla denně přistavena u každé vily.

První den v resortu jsme přivítali jemnou večerní jógou s Péťou, která byla opravdu to nejlepší, co jsme si po dlouhých letech a přejezdech mohli dopřát. Cvičení probíhalo v příjemném prostředí galerie, protože nám počasí moc nepřálo. Po lekci jsme se všichni vydali do restaurace a první, co jsme si objednali byla samozřejmě typická Pho polévka a závitky – mňam! A začaly jsme plánovat naše nadcházející dny.

Ranní jógou jsme pozdravili nový den v prostorách místního SPA, ke kterému patří také nádherná yoga shala. Rovnou z jógy jsme se na našich kolech přemístili do restaurace, kde nás čekala první snídaně. A ta byla opravdu bezkonkurenční.

Výběr z ovoce, zeleniny, sladkého i slaného pečiva a hlavně z místních specialit (rýžové koláčky a košíčky, nudle, 2 druhy polévek, …). Nemluvě o skvělé kávě a jasmínovém čaji.

Sluníčko se stále schovávalo, ale bylo příjemné teplo, proto jsme se rozhodli, že vyrazíme shuttlebusem do nedalekého města Hue.

Hned u zastávky jsme s několika dalšími účastnicemi zapluly do obchůdku s kimony a šaty tradičního střihu. Nikde Vám oblečení neušijí a neupraví na míru tak rychle jako tady! Zastavili rikšu a nechali se svézt po městě k místnímu trhu, jehož návštěva je rozhodně zážitek. Můžete zde ochutnat i nakoupit vše od čerstvého ovoce a zeleniny, koření, domácích potřeb i masa a mořských plodů.

5 minut od trhu se pak nachází Citadela, díky které se město Hue nazývá městem královským.

Největší slávy město dosáhlo za dynastie Nguyen, jejíž císař město zvolil jako hlavní a císařské a začalo se s výstavbou a opevňováním. Válka zanechala na městě nesmazatelné stopy, přesto se však jeho historické prvky zachovaly a pobořené památky se v rámci možností podařilo zrekonstruovat.

Po návštěvě Citadely jsme se vydali k řece, kde na nás čekala loď a půlhodinovou projížďkou jsme se dostali až k Thien Mu Pagodě, která leží na levém břehu Voňavé řeky.

Pagoda má 21 metrů a v areálu se nachází také klášter a malý chrám, ve kterém se nachází obrovský zvon vážící 2 tuny. V odpoledních hodinách jsme se vrátili zpět do resortu, abychom se připravili na večerní lekci.

Druhý den ráno jsme se konečně dočkali slunce a celý areál resortu najednou dostal úplně jiný rozměr.

Sluníčko i nový den jsme přivítali jógou v yoga shale nad zátokou a shodli se, že dnes vyrazíme na pláž.

Ta se nachází asi 20 minut od resortu, odkud nás pohodlně odvezl shuttle bus. Pláž měří několik kilometrů a byli jsme na ní kromě několika místních obyvatel zcela sami.

Někteří z nás využili nabízených lehátek (zdarma), někteří se vydali až na okraj pláže, kde byl opravdový klid. Osvěžili jsme se čerstvým kokosem a užívali si šumění oceánu celý den. Na pláži je možné si vychutnat čerstvé mořské plody nebo Pho polévku.

Dny tu plynuly velmi rychle. Celý personál byl velmi milý a usměvavý a opravdu nám dodávali pocit, že jsme byli váženými hosty.

Užívali jsme si každé jídlo, odpočívali, někteří ze skupiny cestovali po okolí a ráno a večer jsme prohlubovali společnou jógovou praxi.

„Lokah Samastah Sukhino Bhavantu

Shanti Shanti Shanti“

Skvělým pomocníkem k prozkoumávání okolí jsou nám kola. Po snídani jsme se vydali to vedlejší rybářské vesničky, kam vede cesta podél zátoky.

Shodujeme se, že to, co tu vidíme, je ten pravý Vietnam. Smějící se děti hrající si mezi rybářskými sítěmi, rodiče vařící oběd na lodích, které jsou zároveň jejich obživou i domovem. Krásnou cestou okolo rýžových políček dojedeme až pod chrám Chùa Đông Thiện se zahradou a máme štěstí, že místní mnich zrovna pronášel modlitby, které zpoza dveří sledujeme.

Poté jsme pokračovali dál cestou podél zátoky až k modrému katolickému kostelíku, který je v nočních hodinách velmi výrazně a barevně osvícen.

Cestou zpět jsme si všimli velkého památníku, který patří k Vojenskému hřbitovu Phu Loc. Vraceli jsme se v poledne, kdy slunce pálilo nejvíc a proto jsme uvítali osvěžení v podobě místního piva v přístřešku u místních obyvatel. 🙂

Večerní jóga při západu slunce tu byla vždy zážitkem.

Kdo neprozkoumával okolí resortu, ten většinou odpočíval s knížkou u bazénu. Ticho a klid, které jsme tu poznali se dá jen těžko popsat.

Šest nocí zde uteklo jako voda, pobyt na tomto místě zakončujeme společnou jóga lekcí na pláži, kde si dáváme i večeři.

Druhý den ráno se po snídani přesouváme na vlakové nádraží v Hue, odkud přejíždíme do Hoi An.

Cesta vlakem trvá asi hodinu a půl a zpříjemňujeme si ji v jídelním voze. Vlak jede téměř celou dobu podél pobřeží, takže si kromě místních dobrot užíváme i výhledů.

Posádka vlaku se nám jízdu snaží zpříjemnit, a tak pouští v rádiu retro hity, které nás nejen rozezpívaly, ale i roztančily!

Na vlakovém nádraží v Hoi An na nás již čeká transfer do dalšího hotelu, který se tentokrát nachází přímo ve městě.

Malý hotýlek v koloniálním stylu s pěknou restaurací a zahrádkou, kterou využíváme ke cvičení jógy i večernímu posezení.

Do rušného centra a ke stovkám obchůdků je to jen 5 minut a my se ho hned vydáváme prozkoumat. Hoi An je centrem vietnamské módy. Nachází se zde přes 400 krejčovství, ve kterých si můžete nechat ušét vše od šatů, obleků, vietnamský kroj až po kožené boty a tašky.

Nejkrásnější částí je bezpochyby Stará čtvrť, a to především v noci, kdy se po městě rozsvítí tisíce lampiónů.

Nachází se zde přes 800 zachovalých domů ze 16. století, které jsou zapsané na seznamu UNESCO. Město bylo ve své době velmi významným přístavem.

Kromě obchodů s oblečením je zde velká nabídka restaurací a kaváren s různými zaměřeními nebo celodenně probíhající trh, který jsme navštěvovali především ráno nebo pozdě večer, kdy měl největší kouzlo.

V centru města se navíc nachází japonský krytý most. Nhat Bat je velmi navštěvovaný a proto jsme si pro jeho návštěvu vybrali ranní hodiny, v noci pak září stovkami světýlek.

Dalším mostem přes řeku je Cau An Hoi, který je opět nejrušnější v noci, kdy na něm září lampiony a je cestou na druhý břeh, kde se nachází nespočet rušných restaurací.

Ve městě můžete navštívit také několik chrámů – pokud Vás tato forma poznávání historie a kultury zajímá, vyplatí se Vám zakoupit lístek s 10 vstupy, který je finančně výhodnější.

Mnoho z nás však propadlo kouzlu krejčovství, a proto jsme hodně času trávili okolo nich. Vaše oblíbené šaty Vám tu přešijí do jakéhokoliv materiálu – my se zamilovali do místního hedvábí. V kvalitních obchodech se dokonce nebojí ukázat Vám test ohněm, že jejich hedvábí je opravdu pravé.

Soustředěnost a klidná mysl při meditacích byla na tomto místě trochu výzva, všude je neustálý ruch a město žije do nočních hodin a znovu opět již od těch ranních.

Když jsme měli obchodů a ruchu až nad hlavu, vzali jsme kola a jeli na nedalekou pláž.

Dvacetiminutová projížďka po okolí města a rýžovými políčky nás zavedla k pláži Cua Dai, kde najdete zázemí s lehátky i slunečníky, ale i několik míst, kde se stále nevyskytují davy turistů. Na pláži je velký výběr restaurací a jsou tu skvělé podmínky také pro vodní sporty.

Každý večer, až do toho posledního, se společně postupně scházíme na jedné z nejrušnějších křižovatek, u které se nachází malinký stánek s tou nejlepší Pho polévkou, kterou jsme zatím ochutnali. Na maličkých červených plastových židličkách večeříme společně s místními, kteří nás dokonce zdraví „Ahój“. Člověk se tu cítí opravdu dobře.

Večerní lekci jógy zakončujeme společným tancem a všude kolem je cítit velká radost a vděčnost.

Druhý den ráno již odjíždíme směrem k letišti Danang, odkud letíme do Hanoje a do Prahy.

„Om Bolo Sri Sat

Guru Bhagavan Ki.“

„Jai.“

Jsem moc ráda, že jsem alespoň z části poznala krásy Vietnamu, včetně jejích obyvatel. Stejně tak jsem ráda, že se nás sešla příjemná skupinka inspirativních žen (a jednoho muže J) a velmi se těším na příští pobyt, který již nyní společně s Petrou Pikkelovou plánujeme.

Zapište si do diáře 27. 3. – 7. 4. 2020!

Xin Chào, Nikola