Bali – ostrov, který se ti schová pod kůži

Neměla jsem žádná očekávání. Byla jsem na Bali už dřív, před deseti lety, a nyní vlastně na přání klientek jsme se tam vydali na jógový retreat.

Přistáli jsme večer a přivítalo nás teplo, vlhkost, dopravní chaos a tma. Když jsem se ale ráno za zvuků kohoutů probudila do sluncem zalitého dne a zahrady plné divoké zeleně, byl to nádherný hřejivý pocit. Každá buňka v mém těle se tetelila intenzitou přítomného okamžiku.

Každý den jsme ráno a večer jógovali v otevřené shale, užívali jsme si výborné místní jídlo, objevovali blízké okolí i turistické spoty. Z počátku nás dráždila pomalost a klid místních lidí, nechápali jsme, že nejsou „efektivnější“, že nespěchají… a zároveň to bylo zrcadlo tomu, jak moc ve spěchu žijeme my. Třeba i doprava, která je totálně bláznivá a bez pravidel, je vlastně pomalá a bezpečná (v porovnání s naší), není problém vstoupit do chaotické vozovky a bezpečně přejít silnici…

Během pohybu jsme poznali dvě lokality. Nejprve oblast kolem Ubudu – nádherná džungle střídající se s rýžovými políčky, pestrost zdejších trhů, šikovnost místních lidí. 

A pak jsme se přesunuli na jih k Uluwatu do nádherné vily, kde jsme relaxovali u bazénu, objevovali pláže, nákupy, a hlavně skvělou nabídku jídla, kaváren a wellnessu.

Než jsme se nadáli byl náš pobyt u konce. Po návratu domů jsem si po pár dnech uvědomila, jak moc mi ten ostrov chybí, jak ho mám někde zarytý pod kůží a stále se připomíná. Chybí mi vůně, zvuky, pouliční chaos, ale nejvíc ta jejich pomalost, klid a úsměv. Ten byl totiž všudypřítomný….