Před nějakým časem jsem četl zajímavou myšlenku. Bohužel si nevzpomenu na autora, ale to není zas tak podstatné. Obsah té myšlenky, který zněl: „najít život a udržet si ho až do smrti“ je mnohem důležitější a podstatnější, než samotný možná autor, možná filosof. Tato věta, tato myšlenka pro mě měla už tenkrát, kdy jsem o józe věděl minimum velký a hluboký význam, ale až tisíce kilometrů od domova při moji první ranní meditaci jsem byl k pochopení toho všeho blíž, než kdy předtím. Byla to právě tato myšlenka, která mi po letech hledání přišla na mysl jako první, když jsem si odříkával při východu slunce nad oceánem svou mantru. Byla to právě tato věta, která mě provázela celým jóga pobytem na Srí Lance. (Jógový pobyt na Srí Lance)

Letos začátkem března jsem se z minuty na minutu rozhodl, že se zúčastním jóga pobytu na Srí Lance. Nečekané rozhodnutí bylo prvním krokem do „neznáma“ a právě takováto nečekaná rozhodnutí, která se řídí intuicí, nasloucháním vnitřního hlasu, nebo vlastními emocemi jsou tou správnou cestou jak hledat sebe sama. Důvěřovat sobě samému, věřit ve vlastní život a nebát se žít „tady a teď“ to jsou základní stavební kameny, jak praktikovat jógu.

Nikdy předtím jsem necestoval tak daleko a vlastně jsem nebyl ani příliš dobrý v józe. Mírné obavy jsem měl tedy nejen z toho, že mé jogínské dovednosti nebudou dostačující, ale zároveň jsem byl v doprovodu své přítelkyně jediným mužem v početném kolektivu žen. Obavy byly zbytečné! Každodenní praxe jógy pod dohledem zkušené lektorky Veroniky Carmanové byly vždy ve velmi příjemné atmosféře a já cítil každý den malý posun kupředu. Kolektiv byl perfektní, náš společný zájem cestovat, objevovat nové kouty světa, ale i sebe sama nás tmelil hned po odletu. Genderové rozdíly byly setřeny a my se mohli oddávat novému poznání.

Jógu jsme cvičili v klidu a soukromí na rozlehlé terase vily, kde jsme byli ubytovaní. Praxe probíhaly vždy ráno a večer. Ranní lekce byly zaměřeny na dynamickou jógu a večer při západu slunce se praktikovala jin jóga. Atmosféra při zapadajícím slunci, kdy Vaše tělo leží v závěrečné šavásáně, kdy se zavřenýma očima hovoříte sami se sebou o tom, co je pro Vás v životě důležité, čeho byste chtěli dosáhnout, komu byste rádi s láskou pomohli je ohromné. Jak jinak najít vlastní nitro? Strach mluvit k sobě samému nám zabraňuje stát se lepším člověkem, proto si myslím, že tato forma meditace je velmi důležitá k nalezení toho, co je pro nás důležité.

Unawatuna, pobřežní městečko na jihu Srí Lanky, kde jsme byli ubytovaní bylo ideálním výchozím bodem na cesty jak do blízkého okolí (historického města Galle, na pláže Dalawela a Jungle Beach nebo do nedalekého Yatagala Temple), tak do vzdálenějšího okolí – například do národního parku Udawalawe, na Adamovu horu nebo čajové plantáže Nuwara Eliya. Za zmínku stojí výlety, které pro nás na míru ušili místní kluci, kteří měli na starost servis ve vile. Po domluvě nám zajistili autobus a ubytování a my mohli vyrazit právě na čajové plantáže a nejposvátnější horu Srí Lanky –místo všech srílanských náboženství a poutí. Buddhisté toto pohoří označují za otisk Buddhovy nohy, za místo odkud vystoupil na nebesa. Na úpatí Adamovy Hory z vesnice Dalhousie začíná 5200 schodů, které vedou až na vrchol. Tato cesta pro mě osobně byla jedním z největších životních zážitků. Síla, kouzlo a tradice tohoto místa je těžko popsatelná stejně jako celý ostrov.

Srí Lanka je totiž skutečně speciálním místem. Všechno tam tak nějak plyne a Vám je dobře. Je Vám dobře, protože se tolik neřeší, kdo kde pracuje, kdo jak vypadá, kdo kolik vydělává. Život tam nabírá jiné rozměry a vy si vážíte najednou mnohem víc drobných maličkostí, které jste dříve přehlíželi. Najednou zcela pochopíte, že život se dá žít s úsměvem. Najednou život skutečně poznáte a máte chuť a odhodlání si ho udržet až do smrti.